Září 2010

Přineste rum! Slavím, slaví, slavíme!

30. září 2010 v 19:25 | Bilancátor
V zápalu boje a investigativní žurnalistiky došlo k tomu, že jsme zapomněli na dvouleté VÝROČÍ NAŠEHO BLOGU, který se zabývá především povahovými NEMOCEMI LIDSTVA... A proto nastal čas pro bilancování. Jinak řečeno budeme hystericky plakat nad založeným blogem a přijde čas i na trochu tej sentimentality. Takže se pohodlně usaďte, čeká vás nervové vypětí shodné s tím jaké zažíváte při sledování trapných nEKOnečných seriálů...


Slibotechnismus

28. září 2010 v 23:57 | Slibotechna roku
Tenhle článek je reakcí na znepokojivý trend, šířící se mezi lidmi.... Všimnul jsem si zajímavé skutečnosti. Nejdříve jsem si myslel, že to je problém jen mého okolí, ale pak přišlo prozření. Nemoc jménem Slibotechnismus se totiž týká spousty lidí. O co jde? To se vám pokusím vysvětlit v následujícím článku.


Konstantinky jsou díra!

28. září 2010 v 15:42 | Konstantin
Dnešní článek se bude týkat mého a jejich (tzn. našeho) výletu do Konstantinových lázní.

Tak

27. září 2010 v 17:55
zejtra sbohem ČR

Všecko zrušit. Ať žije naše vláda!!!

25. září 2010 v 21:28 | Podnikatel s balenou vodou
Nechápu proč si každý stěžuje na naší geniální vládu. Je to první vláda, která se rozhodla opravdu něco dělat s obrovským dluhem, který zanechaly darebné a hamižné předchozí vlády. Proto naprosto nerozumím lidem, kteří na jednu stranu chtějí šetřit a na stranu druhou za jakoukoliv snahu naší vládu kritizují.

Odpočet začal

25. září 2010 v 18:21 | Papadukolos
64 hodin a odečítáme................

Ekologie na prd 2.část aneb...

24. září 2010 v 16:44 | Nabíječ
... líná huba, holý neštěstí!

Vaříme polívku

23. září 2010 v 16:38 | Polreich je muj strejda
Takže sem se rozhod, že začnu seriál o vaření. Jelikož o tom vim naprostý kulový, tak do toho začnu fušovat. A dnes si dáme takový malý rychlokurz - pro někoho to může bejt jasný, ale včera(vlastně dneska brzo po ránu) se stala věc, která nemá obdoby. 
Navšívil sem jistý podnik a objednal sem si Maxi polívku - pod tímto pojmem sem si představil, že se bude jednat o polívku z Maxima, ale bohužel sem se mýlil. Šlo totiž o velkou polívku s kousky ledu. Paní barmanka ochotně zaběhla do kumbálu - údajně to šla ohřát - nejsem si tím úplně jist. Nevim jak vy, ale mě ohřátí polívky trvá 2:30 min, ale paní to trvalo 1 hodinu (ano jednu hodinu) na čež t přinesla a popřála nám dobrou chuť - instiktivně sem začal polívku foukat, jelikož sem si řikal, že po tak dlouhém vaření bude vařicí - byl sem ale vedle jak ta jedle, když sem zjistil, že v polívce plavou kousky ledu a z toho vypovídala i teplota polívky. Takže nevim, co tam paní dělala hodinu v kumbálu. 
Poté se zeptaly mého kolegy, zda mu chutná a on odpověděl, že je vynikající a že si o to spálil jazyk a paní byla u vytržení a na závěr dodala: "No já tomu vlastně ani moc nevěřim, jelikož jábych rozhodně tu polívku nejdla, je to nějakej poděl". Tak sem tu polívku zředil rumem a byl klid...

Takže poučení - polívku vaříme až se dostanu do varu a tím odstraníme kousky ledu.

PS:ráno bylo zjištěno, že paní barmanka byla druhu přičmoudlos a naše kreakce s jukeboxem (Orlík na plný koule) přijala celkem bez mrknutí oka - zajímavé

ON se asi stydí...

23. září 2010 v 12:58 | Rumonáda
Normálně to nedělám, ale je mi HO líto, tak vám to prostě musím napsat. ON je prostě příliš skromný stydlín:o)))

Cítím, že jsem Číňan

22. září 2010 v 22:07 | Made in China
Nedávno v televizi běžel pořad 168hodin. V tomto pořadu byla uveřejněna reportáž o tom jak se seznamují lidé v Číně. Se zaujetím jsem sledoval celou reportáž a nejvíc mě zasáhla informace, že pokud si v Číně chcete najít budoucí manželku, tak se po vás požaduje vysoký plat, auto a vlastní byt. Na druhou stranu prý obrovské problémy v seznamování mají čínské vzdělané a úspěšné ženy. Prý pokud jste vzdělaná a úspěšná čínská žena, tak vás žádný chlap nechce, jelikož by měl mindrák ze své vlastní malosti.... Dlouho jsem nad oním "ženským" problémem přemýšlel. Běžel jsem k zrcadlu a zkoumal se. Koukal jsem se na sebe a pozoroval své oči. Přišlo mi, že je nemám kulaté, nýbrž lehce šikmé a ani moje kůže nebyla čistě bílá. Mám pocit, že je má kůže lehce nažloutlá, také jsem si přehrával mnoho rozhovorů, které jsem vedl s přáteli a vzpomínal na to, jak mi často říkali, že mi moc nerozumí, protože kuňkám. Jak postupoval čas začal jsem si uvědomovat šokující pravdu. Pak už dostalo všechno rychlý spád. Uvědomil jsem si, že dřu za pár korun jako mezek, aby se nenažraní obyvatelé západního světa mohli mít dobře a užívat luxusu, který já znám pouze z výrobní linky, u které dvanáct hodin denně stojím až mi z toho pukají křečáky. Od té chvíle už do sebe vše zapadalo. Někdo z mých předků určitě musel být Číňan. Proto jsem se rozhodl odstěhovat se do Číny a najít si tam nějakou opuštěnou, vzdělanou a úspěšnou třicátnici a vůbec mi nebude vadit, že se od ní nechám živit. Mějte se mrzcí Slované!