Prosinec 2010

Tak kde je pravda?

29. prosince 2010 v 21:02 | Hledač pravdy
Otázka v nadpisu je položená celkem jasně, ale najít pravdu v dnešní době není zase tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Existuje mnoho zdrojů informací ať je to televize, internet nebo bulvární tisk. Jak má člověk, v tomto světě plném informací, poznat která informace je pravdivá a která zavádějící? Někdo by mohl říct, že stačí projít pár zdrojů a pokud se vetšina z nich na něčem shodne, tak se tato informace nejvíc blíží pravdě. Jenže co, když každý zdroj tvrdí něco jiného a v ničem se neshodonou? Co teď?

Nebýt RUM, nebýt byznys:o/

27. prosince 2010 v 21:26 | Zhrzený nákupčí
Vánoce, dárky a podobně úchylný témata nechme stranou. Doba si žádá opět nějakou seriózní kritiku. A od koho jinýho jí lze čekat než od NÁS. Dnešním tématem je finanční krize. Mnoho informačních zdrojů nás krmí tím, že jsme z ní venku, ale to není úplně tak pravda. Přetékající nákupní košíky o Vánocích nejsou symbolem končící krize. Lidi jsou prostě zblblý reklamou na slevy (nechci slevu zadarmo) a lákavé půjčky. Ale je třeba si uvědomit (pokud možno dřív než si půjčku vemete), že každý půjčený prachy budete muset jednou vrátit...

Tolik povyku pro nic

24. prosince 2010 v 12:05 | Adam bez Evy
Tak se nám přiblížil den, kdy vrcholí doba hromadnýho pokrytectví. Nu a zítra touhle dobou bude už všechno v naprosto normálních kolejích. Nebudeme muset předstírat zájem o lidi na který jsme celej rok srali, možná nám dojde, že jsme udělali kravinu, když jsme si na všechny ty zbytečný dárky půjčili prachy u různejch vydřiduchů. Jak se na to těším. Obchodníci přijdou s povánočníma slevama, ještě většíma než před vánoci. Ve městěch a vesnicích se objeví spoustu čtyřnohejch nevhodnejch dárků, který v lepším případě skončí v útulcích, v horším na talíři bezdomovců. Nu a pak Silvestr, to zase na povel zabijeme milióny mozkovejch buněk a bude nám dobře. Večer. Ráno po silvestru bude horší a čert ví jakej bude celej následující rok. Tak to přežijte v pohodě...

Zdrastvujte tavaryšci

22. prosince 2010 v 21:15 | Chlast je můza |  Z vašich emailů..
Milý pane/paní/mutante,

nevím zda vám to dochází, ale váš blog je jedním z trendových záležitostí. Přiřadil se tak k nošení vytahaných tepláků, rovných kšiltů (nebo co teď frčí, kdo to má sledovat) a chlastání kořalek. Kdo nečte váš blog jako by nebyl, názory a články zde vydané se učí lidé ve všech koutech republiky nazpaměť a během hodin češtiny v lavicích uvažují nad jejich smyslem. Bohužel posledních pár článků je natolik depresivních, že kvůli nim mladí lidé páchají sebevraždy. Dokonce před Vánoci stoupnul republikový průměr. Dělejte s tím něco.

S pozdravem

Erich Honecker


"Za Ericha Honekra to jste byli krotký, teď maj dupat po Evropě vaše těžký botky. Na to rychle zapomeňte na dubový věnce nikdo neni zvědavej na východní Němce. Fašos, fašos, fašos tu nechceme!!! Čechy ty vám byly dycky trnem v oku, k votevřený nenávisti zbejvá jen pár kroků. Můžete tu klidně chlastat pííívo na korbele, ale s křížem hákovým děte do prdele..." A dál už to znáte:o)

To takhle jdete...

22. prosince 2010 v 11:51 | Notor z hor
do hospody... Dáte si jídlo a pár piv. Jste rozradostněn, protože víte že jste socka a nemůžete utratit moc. Po cestě domů si povídáte sám pro sebe jelikož domů je dlouhá cesta a nikdo vám nezastaví. Jenže! Dobrý duše pořád existujou, co na tom, že jsou to plešatý týpci a myslí si, že jste prostitutka. Hlavně, že vás dovezou v pořádku domů. A dovezou. Přijdete domů naprosto bez peněz, bez iluzí, vynadanej páč barmanka vám zakázala tancovat na stole, jelikož se kejve víc než židle, ale přesto všechno jste šťastný že jste neumrzli.
Nechci mít blog kompletně v angličtině. Chci mít svět kompletně v češtině. Nebo v estonštině. Víte třeba co to znamená Twistr sex nebo piknik v jazyce estonském?

Všechno je důležitý

21. prosince 2010 v 22:03 | Vysavačátor
Potřebuju si domů koupit vysavač. A tak hledám, srovnávám. Měl jsem sice jeden vybranej, kterej vyhrál dva testy v časopisu dtest, ale nemám 4000Kč takže si musím vybrat něco levnějšího. Nu a narazil jsem na jeden, pročítám specifikaci ve kterrý je uvedena mimojiné i položka "Krabice" a její vlastnost mě dostala do kolen stálo tam doslova Krabice-barevná. Inu každá vlastnost je důležitá

Sny a plány? Zbytečné!

20. prosince 2010 v 20:48 | Marnost
Před rokem než jsem si vzal úvěr na bydlení (a ze svobodnýho člověka se tak prakticky stal dobrovolně otrokem společnosti) jsem snil a plánoval, jak to bude vypadat, až budu bydlet sám. Maloval jsem si, jak si oživím angličtinu, pokusím se naučit ruštinu. Naučím se vařit, prát a takový ty věci, který jsem nikdy nedělal. Jak si zopakuju věci ze školy, který potřebuju v zaměstnání. Jak budu chodit na výlety, poznávat okolí svého nového bydliště. Užiju si život a pak v klidu umřu. A další kdesi cosi.
Teď rok už splácím dluh. Je to cca 14 dní co jsem se přestěhoval do novýho bydliště a dělám jediné -sedím u počítače. A to, i když jsem si naplánoval tolik činností. Jenže jsem zlenivěl. Nemám nad sebou nikoho s bičem, aby mě popoháněl k výkonům. A sám se motivovat neumím. Jak si tak sedím u tý prokletý bedny a píšu tenhle slint, tak úplně cítím, jak se mi páteř smrskává a hrbí. Mám pocit, že se ze mě za chvíli stane Glum a možná ještě něco horšího. Připadám si jako žížala, která se při pohybu smrskává a zase natahuje jen s tím rozdílem, že já se jen smrskávám do podoby škaredého, nahrbeného skřeta. Možná i ten zvoník od Matky Boží byl míň hrbatější než budu já. Ruce se mi třesou, nohy mě bolí už po chvíli, co na nich stojím. A to je jen moje fyzická stránka. Jenže ta je vidět na první pohled. Připadám si jako třesoucí se schránka, ve který
vyhnívají vnitřnosti.
Psychická stránka sice na první pohled vidět není, za to je mnohem horší. Úplně si vidím do hlavy. Představuju si, jak se můj mozek mění v kaši. Hmota mého mozku doslova taje jako kostka ledu na rozpálený plotně a zůstává jen šedohnědá kaluž podobná kaši smíchané s kakaem. Jediný rozdíl je v tom, že kaše voní a chutná, ale to co mi vzniká v dutině lebeční smrdí naprosto nehorázně a do huby bych to nestrčil ani při hladomoru.
A za předpokladu, že máme něco jako duši? Tu mám pěkně obtěžkanou hříchama, těžká je jako kámen, určitě
těžší než moje zkamenělý játra a to už je co říct. Černější než uhlí a pokroucená od toho jak celej život před někým ohejbám páteř. Když potkám nějaký zrcadlo, okamžitě odvracím svůj zrak, protože se sám sobě hnnusím. Všude kolem je cítit zatuchlina a moč, vycházející z tlející lidské trosky, která ještě před pár lety byla šťastným člověkem. Někdy pláču nad sebou samým, nad zbytečností mé existence, ale nemám sílu s tou leností bojovat. Přece jen je moje a je to jediné co mi ještě zbylo. Dokonce jsem si na ní zvyknul tak, že jí mám rád. A nebál bych se použít ani slovo "miluji".
Doufám, že vás můj článek dojal tolik jako mě, když jsem ho psal. Doufám taky, že máte blbou náladu z toho jak celej rok většina z vás myslí jen na sebe. Většina z vás je totiž stejná jako já a když si uvědomíte kolik nás je tak se pak nemůžeme divit, že svět vypadá jako jeden velkej kompost, kterej je plnej téměř zbytečnejch, tupejch lidí na dálkový ovládání. A touhle svojí pohodlností
sloužíme jako stroje, do kterejch stači jen naprogramovat, co mají dělat, jak mají myslet. Kdy se máme tvářit jako přátelé, abychom si vzápětí mohli navzájem vrážet kudly do zad. Mám pocit, že si podřezáváme větev sami pod sebou a jestli s tím nepřestaneme, tak je s lidstvem konec.
Toto je moje slohová práce na téma Šťastné a veselé vánoce.

Jste to co jíte

20. prosince 2010 v 13:29 | Dietolog
Objevil jsem článek pojednávající o zajímavém tématu, které se týká nás všech. Jde o jídlo a bylinky. Je trošku delší, ale každej by si ho měl povinně přečíst ať ví do čeho se řítíme. Určitě se najde někdo, kdo se bude smát, ale mám neblahý tušení, že za pár let nám do smíchu už moc nebude.

Stejně to nedostanu, tak co?

19. prosince 2010 v 20:10 | Lejboj
K tématu nemám vůbec nic.

Těžká rána opilc...moje

18. prosince 2010 v 19:10 | Já
A nejen rána. Dokonce i odpoledne a večery jsou bojem. Zúčastnil jsem se firemního večírku i když jsem na žádném nikdy předtím nebyl a nikdy mě to nelákalo. Tentokrát jsem udělal vyjímku, protože mě zajímalo, zda probíhají tak jak si představuju. A probíhají.